Svátek lužickosrbské poezie, Varnsdorf 1998
Vybral, sestavil a přeložil Milan Hrabal, který také napsal úvod, ediční poznámku a medailonky autorů.
Spolupráce na překladech: z hornolužické srbštiny František Vydra a Vlaďka Šatavová, z němčiny Walter Bouchner. Verše A. Mickiewicze přeložil Erich Sojka. Frontispis Peter Huckauf.
Sazba, grafická úprava a obálka Milan Hrabal. K tisku připravil Martin Havlíček.
Varnsdorf, Městská knihovna Varnsdorf 1998
[32] s. Náklad 500 výt.
Tisk TRIO Varnsdorf
Vydáno s podporou Obce spisovatelů Praha a města Varnsdorf
ISBN: 80-902437-1-1
Cena: 20 Kč
Sborník básní účastníků varnsdorfské části Svátku lužickosrbské poezie (12.7.1998 ve varnsdorfské knihovně).
Svátek lužickosrbské poezie se v Lužici koná od roku 1978. Od roku 1997 se jeden z jeho pořadů koná i za hranicemi Lužice, a to právě v naší knihovně. Tento svazek zahájil řadu publikací, které představují tvorbu zúčastněných autorů. Čísla v jeho názvu znamenají 200. výročí narození A. Mickiewicze, 20. ročník Svátku lužickosrbské poezie a jeho 2. výjezd za hranice Lužice do Čech. Zastoupeno je v něm 14 básníků z Lužice, Čech, Německa, Polska a Slovenska.
Obsah
Úvodem
Adam Mickiewicz: Pan Tadeáš
Beno Budar: Náš kousek země
Lubina Šenec: Návrat
Lubina Šenec: *** (Starci...)
Lubina Šenec: *** (Pták Bezbožnost...)
Marko Dyrlich: Slunce do ciziny
Marko Dyrlich: *** (Škola kostel vlast...)
Měrana Cušcyna: *** (nejde rychleji...)
Měrana Cušcyna: *** (kreslíš...)
Měrana Cušcyna: *** (jako na apríla...)
Boleslaw Lubosz: Lěda
Peter Huckauf: Zaosie
Jana Soukupová: Metamorfózy
Michal Chuda: Sluneční hodiny
Andreas Hennig: Slunce pramen růže a ty
Bohdan Urbankowski: *** (Štědrý večer milenců...)
Marja Brězanowa: Pestrá kytice
Benedikt Dyrlich: Převrat
Benedikt Dyrlich: Předstíraný pohřeb
Benedikt Dyrlich: Strach
Milan Hrabal: Budyšín - cesta vzhůru
O autorech
Ediční poznámka
Ukázka
Beno Budar: Náš kousek země
Nejsme otužilí
jako Eskymáci.
Nejsme krásně opálení
jako Afričani.
Nemáme světovou řeč
jako Angličani.
Nejsme bohatí na ropu
jako Kuvajťani.
Nemáme vysoké hory
jako Rakušani...
A přece máme nádherný
kousek země
a v ní své kořeny.
Tady je náš dům,
útočiště i skrýš,
tady nám roste chléb,
tady je hrob našich dědů.
Tady máme svou
prastarou řeč
a v ní naše písně,
nábožné i veselé.
Tady máme své předky,
kteří nás sledují...
Jsme tak malá rodinka,
že jsme za celé tisíciletí
nebyli příčinou
ani jediné války!
Ale jsme opravdu
úplně bez hříchů
když klesá voda
z našeho zdroje?