Josef Suchý: Tvář času / Wobličo časa
Výbor z poezie / Wuběrk poezije
Editor Milan Hrabal.
Překlady do hornolužické srbštiny Beno Budar, Měrana Cušcyna, Róža Domašcyna, Benedikt Dyrlich, Jurij Koch, Jurij Krawža, Jurij Łušćanski, Kito Lorenc, Tomasz Nawka, Božena Pawlikec, Franc Šěn, Dorothea Šołćina, Juliana Kaulfürstowa. Jazykoví poradci Radek Čermák, Milan Hrabal. Lektorka Dorothea Šołćina.
Doslov Helena Ulbrechtová.
Ilustrace Hanka Krawcec.
Kalendárium života Ivana Srbková.
Návrh grafické úpravy Milan Hrabal.
Obálka s využitím grafiky H. Krawcec Milan Hodek.
Korektury Miroslava Müllerová a Dorothea Šołćina.
Varnsdorf, Městská knihovna Varnsdorf 2012. 1. vyd.
78 s. Náklad 300 výt.
Edice Setkávání přes hranice, svazek 9
Grafická úprava, sazba, tisk a vazba Printia, Praha
Vydání knihy bylo součástí projektu „Městská knihovna Varnsdorf - Setkávání přes hranice“, který spolufinancovaly Evropská unie z Evropského fondu pro regionální rozvoj (ERDF) „Investice do vaší budoucnosti“ v rámci programu Cíl 3 / Ziel 3, Ministerstvo pro místní rozvoj ČR a město Varnsdorf.
ISBN 978-80-86409-31-3 (brož.)
Neprodejné.
Moravský básník Josef Suchý (1923-2003) kromě své vlastní literární tvorby intenzivně pracoval na zpřístupnění lužickosrbské literatury českému čtenáři. Bohužel se za svého života nedočkal vydání výboru z vlastní poezie v lužické srbštině. Dluh splácí až tato publikace. Obsahuje 21 básní tištěných zrcadlově v češtině a lužické srbštině. Jsou uspořádány do dvou oddílů: Muškátový dům a Diamantové zrnko.
Jako ilustrační doprovod byly použity grafiky lužickosrbské výtvarnice Hanky Krawcec (jíž je věnována i jedna z básní). Výbor je opatřen předmluvou Srdcem básní proti kameni života (Milan Hrabal), doslovem Lužickosrbské inspirace moravského básníka Josefa Suchého (Helena Ulbrechtová), básníkovými fotografiemi, kalendáriem života a ediční poznámkou.
Ukázka
Josef Suchý
Slovo
Toužil jsem po slově,
které by stálo
jako bílý osamělý dvorec
v zelené dálce mlčení.
A zase po jiném, vesele zlatém,
obsypaném jadrnými oříšky jak líska.
Toužil jsem po slově, které by obsahovalo
zároveň ledňáčka,
vrbové proutí i dýchání sena,
obraceného v poledne.
Po slově,
z něhož by voněla pravda niterné plástve,
nenarušená zeměžlučí.
Toužil jsem zasadit smrk.
Od něho rozvinout stezku pro chůzi nejkřehčích přání.
Ale stále se něčeho nedostává
a je mi smutno,
když vidím vycházet měsíc
namísto slunce.
Słowo
Žedźach za słowom, kotrež by stało
za samotny běły dwór
w zelenej dalinje mjelčenja.
A zaso za druhim, wjesele złotym,
połnym jaknych worjechow kaž lěšćina.
Žedźach za słowom, kotrež by wobsahowało
tež rybačka,
prut wjerby a dychanje syna,
připołdnju zwobroćaneho.
Za słowom,
z kotrehož by wonjała wěrnosć z nutrin płasta,
kotryž wjelezłotowka njemyli.
Žedźach so sadźić šmrěk.
Wot njeho rozwić šćežku za pućiki najněžnišich přećow.
Ale stajnje něšto pobrachuje,
a styskno mi je,
hdyž widźu schadźeć měsačk
město słónca.
(Překlad Jurij Łušćanski)