Sborník básní účastníků varnsdorfské části Svátku lužickosrbské poezie. Pořádala jej naše knihovna v koncertním sále Základní umělecké školy. Celkem je zastoupeno sedm autorů z Lužice, Čech, Slovenska a Polska.

Setkání básníků bylo v tomto roce zasvěceno klasiku lužickosrbské dětské literatury Janu Radyserbu-Wjelovi. Jeho báseň Šwjerče byla čtena a v tomto sborníku publikována v originále a v překladu do tří jazyků. Dvoujazyčně (lužickosrbsky a česky) jsou přetištěny jeho dětské hádanky a výběr z lužickosrbských přísloví.

Básně ostatních cizojazyčných účastníků jsou tištěny v českém překladu. Antologie je opatřena medailonky autorů a fotoreportáží z průběhu akce.

Překlad básně J. Radyserba-Wjely Šwjerče pořídili Milan Hrabal, Peter Huckauf a Dana Podracká.

Obsah

Jan Radyserb-Wjela: Šwjerče / Grillen / Svrčky / Cvrčci

Timo Meškank: miluji své děvče

            atd atd

            svéhlavý

            x se blíží

            do dáli šel

Měrana Cušcyna: *** (jahody…)

            pomník

            letorosty

            tvrdohlavá chemie

            stanovisko

Lenka: Dvojjazyčnost

            Opožděná odpověď babičce

            *** (koukni Bobe…)

            Changing Woman

            Buďte opatrní

            *** (tvá jsem…)

            V Chotěbuzi

Dana Podracká: Panenka

            Poklona žebříku

            Nosič břemena

            Snímání sochy diktátora

            Mítink pod osikami

Jan Radyserb-Wjela: Hódančka / Hádanky

            Přísloví hornolužických Srbů

Bohdan Urbankowski: Jan Radyserb – začátek letopočtu

(Fotoalbum)

Rozluštění hádanek

Ediční poznámka

Ukázky

Jan Radyserb-Wjela

Cvrčci

Putovali cvrčci,

když uhodil mráz —

po patnácti,

po šestnácti

omrzly jim nosy

na jediný ráz.

Putovali cvrčci,

když napadnul sníh —

po patnácti,

po šestnácti

ztěžka chodí

po těch závějích.

Putovali cvrčci,

teplý vítr dých —

po patnácti,

po šestnácti

vylétají vzhůru

dole slyšíš smích.

Putovali cvrčci,

když dostali med —

po patnácti,

po šestnácti

lízali ty cvrčky,

Jenda, táta, děd.

Dana Podracká

Poklona žebříku

Chtěla bych se seznámit

s někým starým, hodně starým,

starším než duše ve mně,

kdo dokáže být sám a byl by mi věrný,

protože takového daru se mi nedostalo

od žádného muže.

Chtěla bych bydlet

nedaleko kostela Maří Magdaleny,

do kterého se vchází z boku,

protože vchod naproti oltáři

je mužským chápáním Boha

jako soka.

Chtěla bych mít kámen

pod hlavu, až budu na cestě

jako Jakub do Cháranu,

abych ve spánku viděla žebřík,

kterému jsem se v dětství

klaněla v trávě.

Byl to můj první svatý,

zvedal mě příčel po příčli,

ukazoval mi druhý a třetí horizont,

učil mě levitovat

na dřevěných nohách,

vbitých do země.

Měrana Cušcyna

tvrdohlavá chemie

kolik času zůstane

pro paruku na hlavě

ptaly se

vlásky panenek

v dětství

jsem je ostříhala

zvědavá

jestli znovu narostou

teď

lehce

své si vytrhnu

v hrsti ovšem

ne-mám

takzvaný

život