Sborník prací z dětské literární soutěže Drápanda 2011
Editoři Milan Hrabal, Ilona Martinovská.
Redaktorka a korektury Veronika Matysová.
Spolupráce na přípravě sborníku Hanka Těšitelová, Aneta Skukálková.
Návrh grafické úpravy Milan Hrabal.
Technická příprava Ilona Martinovská.
Varnsdorf, Městská knihovna Varnsdorf 2011.
53 s. Náklad 250 výt.
Tisk, grafické a knihařské zpracování Printia s. r. o., Praha
Publikace byla vydána s laskavou podporou města Varnsdorf.
ISBN 978-80-86409-26-9 (brož.)
Cena: …...... Kč
Sborník prací z dětské literární soutěže Drápanda 2011 obsahuje básně a prózy 24 autorů. Výtvarný doprovod je dílem žáků Základní školy Jiříkov.
Obsah
I. Slůně a jiné případy
Wanda Velinská, Nela Benešová: Pohádka
Anna Králová: O slůněti Rozárce
Tereza Deméňová: Zapomenutá malovaná skříňka
Karolína Vojkůvková: Noční město
Tereza Hrabáková: Láhev
Hana Kochová: Drápanda 007
II. Možná... básničky!!
Anna Glöcknerová: Jak jsme měli elektrickou kytaru
Měsíce
Barbora Měsíčková: Naše kočička
Aneta Ondráčková: Jaro; Léto; Zima
Andrea Dědečková: Básničky o zvířatech
Viktorie Nová: Riders on the storm
David Čiháček: Jana
Babička Marie
Andrea Nagyová: Možná
Román na půl slova
Iluzionista
Doubravka Požárová: Tančím
III. Příběhy
Štěpánka Hockeová: Pobyt v psychiatrické léčebně
Zuzana Brádlerová: Vampire G!rl (Vampýrská dívka)
Anna Hrabáková: Anežka a stará kouzelná skříň
Ondřej Koc: Jak šejk k Písku skorem přišel
Kateřina Šafratová: …
Anežka Bartošíková: Bětka z muzea
Barbora Ptáčková: Fíbinka
Jakub Maryška: Ať žijí!
Kamila Loučková: Pavoučí příběh
Drápanda 2011 v číslech a faktech
Výsledky soutěže Drápanda 2011
Autoři sborníku
Devátý ročník Drápandy
Ediční poznámka
Ukázky
Anna Králová
O slůněti Rozárce
V jedné vzdálené zemi jménem Afrika žilo malé, malinkaté slůně Rozárka. Rozárka bylo hodné, milé a laskavé slůně, ale nic jí to nepomohlo, stejně se jí všichni ve škole smáli. Ona měla totiž tuze krátký chobot.
To bylo pořád samé: „Koukej, krátkonoska jde!“, nebo „Kde jsi nechala chobot?“, když ne tohle, tak alespoň utrousili: „Jsi vůbec slon?“. A takhle to bylo pořád dokola.
„Ale vždyť já za to nemůžu, že mám krátký chobůtek, tak proč se mi pořád smějí?“, ptala se sama sebe Rozárka.
Rozárka z toho byla celá nešťastná. Každý večer doma plakala, ale nechtěla nikomu říct, že je z toho tak nešťastná. A tak jen tiše trpěla.
Jednou, když měli ve škole hodinu troubení s paní učitelkou Chobotkovou, zaslechla, jak se jí zase někdo posmívá. A tak, když ten den vyšla ze školy (k obědu měla ananas, ten měla nejradši), řekla si: „A dost. Když mi příroda nenadělila chobot, nadělím si ho sama!“.
Potom vzala dlouhý provázek, jeden konec si uvázala kolem krátkého chobotku, druhý konec uvázala kolem malého stromku u cesty domů. A pak tahala a tahala a tahala, aby si ten svůj chobůtek co nejvíc vytahala. Chobůtek jí začal pořádně bolet, ale Rozárka nechtěla přestat.
„Au, au, au!“, naříkala Rozárka, ale tahala a tahala, až měla celý chobot červený. Když se pak doma podívala do zrcadla, zdálo se jí, že je chobůtek přece jenom o něco delší.
A tak se den co den Rozárka domů vracela s červeným chobůtkem. Maminka se jí kolikrát ptala: „Rozárko, proč máš tak červený chobůtek?“, ale Rozárka jí nikdy neodpověděla. A tak po nějakém čase se maminka přestala ptát, asi si myslela, že má Rozárka jen obyčejnou rýmu.
Když si takhle jednou Rozárka protahovala svůj chobůtek, šel zrovna kolem její kamarád Štěpán. Štěpán se hrozně lekl, když viděl, co si Rozárka dělá s chobůtkem. A tak se Štěpán vyděšeně zeptal: „Rozárko, co si to prosím tě děláš se svým chobůtkem?“
„Já si ho jen protahuju, abych ho neměla tak krátký,“ zahuhňala Rozárka, jak měla totiž svázaný chobot, nemohla moc mluvit.
Teď se Štěpán opravdu vyděsil a povídal: „Rozárko, přestaň! Neboj, nějak to vyřešíme,“ pokračoval Štěpán „Už jsem na to přišel! Ovaž si kolem chobůtku nějaký pěkný šátek, hned bude krásnější. A navíc, ten tvůj malý chobůtek je děsně roztomilý,“ říkal Štěpán.
Rozárce se Štěpánův nápad velice zalíbil, přestala si tedy vytahovat chobůtek, poděkovala Štěpánovi a šla domů. Doma jí maminka dala krásný červený šátek s kytičkami, Rozárka si ho uvázala kolem chobotu a byla nadmíru spokojená. Od té doby si nikdo nedovolil se Rozárce posmívat, protože měla ten nejkrásnější chobůtek ze všech chobotů.
Andrea Dědečková
Žirafa
Dívala ses na žirafu
v televizi, v biografu?
Hádej, kolik asi měří.
Kdo nehádá, ať mi věří,
kdo chce, ať se přesvědčí.
Žirafa, ta největší
ve flekatém svetru,
měří i šest metrů!
Hroch
Tady och,
funí hroch.
S otevřenou tlamou
hroši rádi klamou,
předstírají zívání,
chtěli by však papání.
Ovšem, jak my všichni víme,
hrochy v ZOO nekrmíme
Andrea Nagyová
Iluzionista
Potřebuješ ho
stejně jak on tebe
Jenže přitom má rád
jen sám sebe
Je k zbláznění sladký
a k nevíře zlý
Pro tebe ten pravý
Pan Dokonalý
Ale nenech se zmást sladkou větou
S ním v místnosti
myšlenky se pletou
Uteč pryč!
Dokud máš čas!
Uteč pryč
Kde není jeho hlas
Nekoukej na jeho hezkou tvář
Jeho láska je temná
tam nehledej zář!
Už je s tebou Amen
Hastalla Vista
Svedl tě král lží
Pan Iluzionista
Zmařenou lásku odlož a běž
pro svoje štěstí s nadějí jdeš
Tak vybírej dobře
hlavně ne chvatně
Nebo to skončí
zas hodně špatně
Zmátl by dokonce Ježíše Krista
Pan Dokonalý
Iluzionista..