Drápanda ´97 (1997)

Sborník prací dětské literární soutěže

Vybral, sestavil, redakčně zpracoval Milan Hrabal
Výběr kreseb Simona Kostlánová.

Na vzniku publikace se podílel Josef Fiala. Pro tisk připravili Martin Havlíček a Milan Hrabal.

Varnsdorf, Městská knihovna Varnsdorf 1997.

29 s. Náklad 300 výt.
Tisk a knihařské zpracování: TRIO Varnsdorf

ISBN: 80-902437-0-3
Cena: 36 Kč

Dětská literární soutěž Drápanda byla poprvé vyhlášena v roce 1993. Svého vlastního literárního sborníku se ale dočkal až druhý ročník v roce 1997. Je v něm zastoupeno celkem 13 autorů a jedna kolektivní práce. Sborník je vybaven medailónky všech autorů. Výtvarný doprovod byl vybrán z oceněných prací 2. ročníku dětské výtvarné soutěže pořádané Kruhem přátel muzea Varnsdorf v roce 1997.

Z nonsensových veršů vítěze soutěže Pišty Chába byla sestavena samostatná sbírka Oříškový šerif.

Drápanda se od té doby koná v každém lichém kalendářním roce (střídavě se soutěží Literární Varnsdorf) a vždy je vydáván i sborník v jednotném čtvercovém formátu.

Obsah

I. První květiny

Klára Prachařová: Návštěva v 7.B

Vlasta Laštůvková: Drápanda

Vlasta Laštůvková: Bolavý zoubek

Nela Vítová: Krásná

Klára Machová: Old Man

Tomáš Burik: Ježci a já

Martin Benda: *** (Ahoj, jsem bílé…)

Adriana Stránská: Smutný pán

Veronika Palovská: Pohádka o smutném králi

II. Ufouni a jiné lásky

Klára Pečivová: *** (Jana seděla…)

Lucie Foldinová: Pohled z babiččina okna

Marta Léblová: Ufoun

Kristýna Bělecká: *** (Letící zvony…)

kolektiv: Slabikář (výběr z básní)

Pišta Cháb: *** (výběr z básní)

K historii Drápandy

Výsledky soutěže Drápanda ´97

Ediční poznámka

Autoři ilustrací

Autoři sborníku

Ukázky

Martin Benda: (Bez názvu)

Ahoj, jsem bílé bavlněné tričko velikosti XXL, s reklamním potiskem. A chtělo bych vám povědět příběh, který se opravdu stal.

Ležím si na oddělení výher a přiběhne vysoký opálený muž a povídá: „Tak a máš svého výherce.“ Opatrně mě pokládá do prostorné hnědé obálky. Píše na ni adresu a už jde se mnou na poštu. Tam mě zvážili a zařadili mezi balíky. Příští den ráno mě nakládají do vlaku a z reproduktorů na nástupišti se ozývá: „Nákladní vlak Praha – Děčín odjíždí,“ dveře se zabuchly. Vlak se pomalu rozjel. Vůbec se mi to tu nelíbí, je tu tma a smrad a světlo, vlak zpomaluje a jsme v Litoměřicích. Au, hodili na mě další balík, ještě že to je jen kousek do Děčína. Chci už ke svému majiteli, na jeho hruď, do jeho skříně! Z dálky je slyšet hlas: „Nákladní vlak Praha – Děčín přijíždí na 2. kolej.“ Jupí, už jsme tady. Dveře se otevírají, přišla starší paní a nakládá mě do vozíku a vykládá do modrého auta. A pádíme k poště, balíky nade mnou se kymácejí, div se nepřevalí, stop, proč stojíme? Já chci ven první! Ale mě berou až naposled. Proč ty ostatní zásilky jdou jinam? Proč já jsem schovaný pod pošťáckou uniformou? Proč zalízáme do té zatuchlé kanceláře? Křup, trhá se kamarádka obálka. Fuj, co mě bereš do rukou, říkali, že má být mladý a ty už máš vrásky. „To se mi bude hodit, dcera má narozeniny.“

A k výherci putuje jen prázdná roztrhaná obálka a já doufám, že ho to neodradí od dalších soutěží.

Kristýna Bělecká: (Bez názvu)

Jen já znám
tu dalekou zemi
s ptáky
opravdu svobodnými
a hvězdami
opravdu zlatými

Jen já znám
stromy rostoucí
pro život
a lidi
žijící pro smrt

Jen já znám
tu krajinu
opravdových snů
a splněných přání
jen nevím
kudy se tam jde