Sborník sedmého ročníku varnsdorfské literární soutěže publikuje ukázky z prací 31 autorů.
Obsahuje také medailonky autorů, výsledkovou listinu soutěže a fotoreportáž ze setkání autorů, porotců a pořadatelů v červnu 2006.

Rekordní celkový počet soutěžních příspěvků se odrazil i v rozsahu sborníku. A to je v něm zastoupen jen každý sedmý z těch, kdo šli do soutěže s kůží na trh. Jako „bonus“ dostali čtenáři báseň od jedné z porotkyň soutěže Karly Erbové, inspirovanou místem závěrečného setkání účastníků v Jiřetíně pod Jedlovou.

Obsah

Místo úvodu

František Jirový: Obsaha

            Eckhart

            V noci

Kamil Kovář: Na přednášce gynekologa

            Ruleta

Tomáš Makaj: Na počátku

            Nošovice

            Na konci

Jiří Mazurek: Odraz ve vodě

            Aerolinky „Beat“

Roman Tadič: *** (Noc s příchutí tmavovlásky…)

Vojtěch Třeštík: Status quo

            *** (Do kornoutu od zmrzliny…)

Pavla Vašíčková: *** (Jizvy si sedí jistě…)

Petr Veselý: *** (zbyly jen ostrovy…)

            Zimní rekviem

Jan Zbořil: Vývrtková

            Smrti

David Jan Žák: *** (Stoleté vody padají…)

            *** (drobné zvonky…)

Jana Maisho Zámečníková: Vrátil se

            *** (Jsme dvě zoufalý duše…)

Marcela Pátková: Pláč panen

            Když II

            *** (Ze slunce zbyl jen míč, vhozený…)

            Agnus Dei

Ivo Odehnal: Hřebelcování

            Práh se skleněným polem

            Konec hnízd

            Úhor

            Mučidla

            „Plesnivá Morava“

Petr Kukal: Orel velmi

Rudolf Čechura: Nekorektní úvaha

Josef Jarolímek: Učený kat

Jitka Otáhalová: Po návštěvě Osvětimi

Tomáš Lojek: Ve městě je dobře

            O hrdinech

            Kouzlo okamžiku

Delicie Nerková: Každý má svou Milešovku

            Bernard

Kateřina Rysová: Ve Stráži nad Nežárkou

Zuzana Cajtlerová: Městečko Po-rien

Jana Herrmannová: Podraz

Vlasta Ludvíková: Nouzový východ

Jan Musil: Josefův pudový naturalismus

Magdaléna Rysová: Malé letní ostružinové blues

Vladimír Stibor: Těžký den

Milan Šťastný: Ještě ses nepohnul

Jan Truneček: Obhajoba předem zdánlivě obhájeného

Ján Rakytka: Kéž bys…

Eva Kadlecová: Anna

Ondřej Hník: Začala nám šichta

Výsledková listina Literárního Varnsdorfu 2006

Odborné poroty

Literární Varnsdorf 2006 v číslech a faktech

Poděkování

Jaký byl? (obrazem)

Tolštejnské inspirace 2006 – Karla Erbová: Říkali tam v Mléčné dráze

Medailonky autorů

Ilustrátor almanachu

Ediční poznámka

Ukázky

Ivo Odehnal

Práh se skleněným polem

S bdícími

byl jsem zahnán k sychravým prahům

(plný hrdelní pře z hladu hor)

Snad proto mne předešla žízeň

Čím jsem si vlastně?

Klidem omaštěným sliby?

Červem svědomí?

Slyším výsměšná posmrkávání

(sníh s vyhrnutými rukávy

vyzývavě chlemtá včelí polévku

v mé chladnoucí kapse)

Přežvykující křoví napumpováno jako zmije

Je pravda

že sladkou břidlici ovívá

laskavá kleč?

Petr Kukal

Orel velmi

1 Orel velmi

Se ženou jsme si na sobotu kupovali červené víno ígl vely — údolí orlů nemohla si to zapamatovat pořád říkala ígl very — orel velmi když se se mnou pak rozvedla stal se ze mě Prométheus kdykoli piju červené víno vnitřnosti mi rve orel velmi.

2 Desky

Moje žena byla hrozně malá měla drobonkej hrudník a když spala a pravidelně dýchala byly ty pohyby spíš cítit než vidět jak byly malé byly tak malé jako pohyby zemských desek které před miliony lety úplně změnily svět.

3 Černé díry

V jednom pořadu říkali že černé díry jsou místa ve vesmíru s tak obrovskou koncentrací hmoty že její gravitace vtahuje všechno včetně fotonů světla když jsme v noci přicházeli se ženou z návštěv svlékala si sukni a svetr seděla na opěradle křesla v černém prádle a černých punčochách a říkala jsem utahaná jako kotě a já jsem zhasnul lampičku protože taková koncentrace krásy vtahuje všechno včetně fotonů světla.

4 Souhvězdí

Moje žena měla na břiše sedm pih rozložených do zvláštního obrazce když teď někdy v noci nemůžu spát se zakloněnou hlavou chodím po sídlišti a hledám to souhvězdí.

5 Mapy

Utírej si ten hrnek říkala moje žena když jsem si stavěl kafe na stolek v obýváku budou tam mapy a fakt jsou tam mapy každý večer po nich teď jezdím prstem a už vůbec nemůžu najít tu dávno ztracenou zem.

6 Kristova léta

Když jsme po oslavě mých třiatřicátých narozenin leželi v posteli zeptala se mě moje žena jak se cítíš zralej k ukřižování řekl jsem stočila se do klubíčka a přitiskla se mi do klína abych se cítil jako bůh…

7 Eurydiké

Myslím že Léthé nebude moc široká řeka myslím že nebude širší než jizva mezi dvěma manželskými postelemi když moje žena odcházela ani jednou jsem se neohlédl!

8 Motýl

V zimě jsme učili naše děti dělat otisky ve sněhu žena tornu říkala motýl ale já se hádal že se tornu říká andělíček a letos jsem zas jednoho takového andělíčka viděl a fakt mi připadal spíš jako motýl smrtihlav.

9 Evangelium

Na olivovém oleji se nevyplatí šetřit řekla mi jednou žena když jsme spolu nakupovali vůbec nevím proč si to pořád tak pamatuju jako kdyby to byl nějaký důležitý výrok o Božím království.

10 Flétna

Když moje žena ležela na břiše obratle vystupující na její holé kůži vypadaly jako otvory na nějaké ponořené píšťale na žádnou flétnu už jsem pak nikdy nezahrál takový tón.

11 Zaklínadlo

Když bývalo na podzim a v zimě v ložnici chladno a žena se ke mně tiskla říkával jsem jí tuláku jako že se tulí od té doby co odešla jsem na slova opatrný a žádná zaklínadla už neříkám.

12 Robinson

Bývali jsme se ženou ke konci týdne hodně unavení a pátku jsme říkali přítel Pátek vyslovovali jsme to tak aby to velké P bylo slyšet týden po jejím odchodu jsem začal dělat zářezy na rámu okna ale žádná loď lidojedů už nikdy nepřijela.

Ondřej Hník

Sestup do pekel

(ukázka z cyklu drobných próz)

Už jsme museli být na úrovni podzemní garáže, ale schody nebraly konce. Garáž měla ještě jedno podzemní patro. Ale ani tam schody zcela nekončily, byť dolů pokračovalo už jen staré kamenné schodiště, na rozdíl od předchozího točité a úzké. Bylo zakryto těžkým závěsem, aby odtud nevanul chlad. Nikdy bych si ho nevšimnul. Sem nesměli ani zaměstnanci, ani vedoucí údržby, jen majitel hotelu. Ale ani ten sem prý nechodí, co by tu taky dělal. Ovanula mě zima. Bylo tu děsivé ticho, rušené klapotem našich bot, zvyklých na chození po vysokém koberci dobře vytopené restaurace. Stěny se potily vlhkem. Stále jsme sestupovali. Měl jsem pocit, že tohle schodiště vede do pekla.

„Je to barák ze čtrnáctýho století, ale sklepy jsou románský,“ zahulákal na mě vrchní Rosťa a z pusy se mu přitom valila pára, jak tu bylo zima.

Schodiště stále nebralo konce. Konečně jsme se ocitli na samotném dně gotického sklepení. Byl jsem jako ohromen. Doteďka jsem netušil, co se pod naším hotelem může nacházet: byla tu křižovatka čtyř chodeb, z toho dvě byly zamřížované. Poslední žárovka byla tady, na křižovatce. Dál jsme museli pokračovat s baterkou. Myslel jsem, že se vydáme jednou z nezamřížovaných chodeb, ale Rosťa vytáhl z kapsy svazek klíčů a jedním odemknul mříž. Museli jsme jít rozkročení, uprostřed stála voda. Vešli jsme do jakéhosi postranního sklepa s klenutým stropem. Rosťa odemknul další mříž.

Jestli jsem si nepřipadal jako v pohádce dosud, odteďka jsem byl přímým účastníkem Alíbaby a čtyřiceti loupežníků: kromě kartónu whisek a archivních vín, které se tu vršily až do stropu, tu stála bedna naplněná šperky a různými cennostmi.

„Je to čórka. Nakradený z restaurace a vod hostů. Ale nejdřív se to musí nechat uležet… Jedeme s pokojskejma na půl a ty s náma jedeš taky…“