Sborník básní účastníků varnsdorfské části Svátku lužickosrbské poezie 27.10.2000 ve varnsdorfské knihovně.

Svátek poezie byl v tomto roce věnován lužickosrbskému spisovateli Janu Wałtarovi, proto byla jedna z jeho básní čtena a v tomto sborníku publikována v originále a v překladu do čtyř jazyků. Setkání ve Varnsdorfu se zúčastnili hosté z Lužice, Německa, Polska, Slovenska a Čech. Zastoupeno je celkem 12 autorů. Každý z nich je ve sborníčku představen jednou básní, fotografií a medailonkem. Závěrečný oddíl je fotoreportáží z průběhu akce.

Obsah

Úvod

Jan Wałtar: Najrjeńše / Nejrědnjejše / Najpiękniej / Národu / Nejhezčí

Beata Nastickec: Osud

Andreas Hennig: Zimní kousek

Ivo Harák: Neznámý

Hana Wićazowa: Čert nikdy nespí

Michal Dzúrik: *** (Proudí stále víc tmy…)

Peter Huckauf: Budyšín

Gisela Kraftová: budyšínská májová píseň

Bohdan Urbankowski: Cikáni

Benedikt Dyrlich: Babí léto poblíž Njeswačidła

Měrana Cušcyna:  Wałtarův oltář

Milan Hrabal: rok mínus jedna

Jaký byl? aneb Fotoohlédnutí…

Ediční poznámka

Ukázky

Jan Wałtar

Najrjeńše

Rjane běše w krasnych hrajkach
widźeć swoje młode dny,
hólčik po polach a hajkach
skakać, spěwać wjesoły.

Rjeńšo, towarš z towaršemi,
z młodźencami młodźenc być,
pytać ideal na zemi –
dobre, wěrne, rjane chcyć.

A najrjeńše? Što ha sebi
měwam za najrjeńšu česć?
Słužić, serbstwo moje, tebi,
z tobu zbože – bědy njesć!

(Hornolužický originál)

Nejrědnjejše

Rědnje we grajkanju jano
wiźeś swoje młode dny,
ako golack wšuder kano
skokaś, spiwaś wjasoły.

A njejo hyšći rědnjej
z młoźeńcami młoźeńc byś,
pytaś ideal na zemi
a za dobrym, wěrnym hyś?

Co pak jo to nejrědnjejše?
Co mam za cesć rědnjejšu?
Serbstwu słuzyś a z nim w swěśe
gluku njasć a njegluku!

(Do dolnolužické srbštiny přeložil Měto Pernak.)

Medailónky autorů

Měrana Cušcyna (22.12.1961 Budyšín)
Absolventka slavistiky na univerzitě v Lipsku, učitelka srbštiny a němčiny na Srbském gymnáziu v Budyšíně. V roce 1999 vydala básnickou knižní prvotinu Jaskrawe jasle. Básně v hornolužičké srbštině publikovala časopisecky. Ukázky z její tvorby jsou zastoupeny v dvojjazyčném almanachu Na druhé straně slunce (Městská knihovna Varnsdorf, 1998) a Dva večery (CKK Ústí nad Labem, 1999).

Benedikt Dyrlich (21.4.1950 Nowa Wjeska)
Syn známého lidového řezbáře. Kromě biskupského předsemináře a studia filozofie a teologie vystudoval divadelní vědy v Lipsku. Pracoval jako dramaturg Německo-srbského divadla v Budyšíně, byl poslancem krajského sněmu v Drážďanech, nyní šéfredaktor večerníku Serbske Nowiny. Předseda Svazu lužickosrbských umělců. Píše především lyriku a krátkou prózu, rovněž překládá. Vydal několik knih básní (mj. Wotmach womory) a povídek v hornolužické srbštině i němčině. Část jeho díla je přeložena do jiných jazyků.

Michal Dzúrik (16.4.1973 Bratislava)
Básník a literární kritik, zástupce šéfredaktora časopisu pro mladou literaturu Dotyky. Publikuje ve slovenských i českých časopisech, ukázky z jeho tvorby byly zveřejněny v antologii Dva večery.

Ivo Harák (4.11.1964 Brno)
Básník a literární kritik. Vystudoval pedagogiku na Masarykově univerzitě v Brně. Je profesorem Univerzity J. E. Purkyně v Ústí nad Labem. Knižně vydal básnické sbírky Lednový motýl, Země dým, Masna a knihu literárních kritik Nepopulární literatura. Iniciátor večerů slovenské a lužickosrbské poezie a vzniku antologie Dva večery.

Andreas Hennig (22. 4. 1955 Bautzen)
Vystudoval umění a literaturu na univerzitě v Lipsku. Pracuje na městském uřadě v Budyšíně jako vedoucí odboru kultury. Vydal sbírku básní Merz-herz. Verše v němčině publikoval v novinách a časopisech.

Milan Hrabal (10.1.1954 Varnsdorf)
Básník, prozaik, publicista, překladatel. Pracuje na Městském úřadě ve Varnsdorfu. Vydal několik básnických sbírek, próz, knížku pro děti. Jeho práce jsou zastoupeny v almanaších, mj. Od břehů k horám. Je pořadatelem sborníků, mj. o lužickosrbské malířce Hance Krawcec. Překládá z polštiny a hornolužické srbštiny (knižně mj. Na druhé straně slunce, Dva večery), publikuje články a výbory lužickosrbské poezie v českých a slovenských periodikách. Dramaturg a režisér poetického studia Doteky Varnsdorf. Ukázky z jeho tvorby byly přeloženy do jiných jazyků.

Peter Huckauf (12. 5. 1940 Bad Liebenwerda)
Žije a pracuje v Berlíně. Píše experimentální poezii, prózu a publicistiku, tvoří koláže. Knižně vydal více než desítku sbírek básní (mj. Oase Ruine, Unterschlupf für Schmetterlinge), v nichž je většinou i autorem grafické podoby a velmi osobitých ilustrací. Jeho výtvarné i literární práce jsou zastoupeny v několika antologiích. Účastní literárních festivalů v Lužici a Polsku. Jeho básně jsou překládány do jiných jazyků.

Gisela Kraftová (1936 Berlín)
Básnířka, prozaička, esejistka a překladatelka. Absolvovala studium islámské kultury, disertační práce byla věnována turecké poezii, ze které také překládá (mj. Nazim Hikmet a dalších několik desítek básníků). Kromě toho knižně vydala šest vlastních básnických sbírek (mj. Katze und Derwisch, Keilschrift a další) a dvě knihy prozaické. Pracuje v Institutu pro islamské vědy* při berlínské univerzitě.

Beata Nastickec (23. 11. 1973 Worklecy)
Absolventka univerzity v Lipsku – obory etnografie, psychologie a sociálních věd, ruštiny a češtiny v polském Zhořelci. Verše publikuje v novinách a časopisech, byly přeloženy do češtiny (antologie Na druhé straně slunce, časopisy Dotyky, Psí víno).

Bohdan Urbankowski (19.5.1943 Warszawa)
Básník, dramatik, esejista, filozof. Vystudoval polonistiku na Varšavské univerzitě. Zakladatel Klubu umělců anarchistů, vedl Fórum básníků Hybrydy a Konfederace nového romatizmu. Je laureátem řady literárních cen. Knižně vydal několik sbírek básní, monografií (Dostojevskij, Piłsudski) a filozofických knih. Básnická sbírka Głosy vyšla ve čtyřech vydáních a získala několik prestižních cen. Urbankowski napsal a realizoval více než desítku divadelních, rozhlasových a televizních her. V osmdesátých letech politicky persekuován. V současné době působí jako dramaturg divadla v Płocku.
Organizátor tradičního festivalu Varšavský podzim poezie. Pravidelný účastník Svátku lužickosrbské poezie. Vydal antologii překladů lužickosrbské poezie. Jeho dílo je překládáno do jiných jazyků.

Jan Wałtar (Johannes Walther)
(* 2. 1. 1860 Burkhardswalde + 5. 12. 1921 Njeswačidło)
Farář, lužickosrbský básník německého původu. Syn učitele. Absolvoval gymnázium v Drážďanech, filozofii a teologii v Lipsku. V letech 1885-1887 působil jako farský vikář v Łazu, poté byl farářem 1887-1906 ve Wóslinku, 1906-1921 v Njeswačidłe.
V roce 1881 se prostřednictvím R. Andrea a J. H. Imiše seznámil s Lužickými Srby a na základě Hórnikovy čítanky (Michal Hórnik) se naučil horno-lužickosrbský jazyk.
Později pracoval v lužickosrbském spolku v Lipsku, v roce 1884 byl zvolen jako předák lužickosrbských studentů. Jako farář na svých působištích horlivě podporuje činnost Lužických Srbů.
Jako básník se projevil poprvé v roce 1882, v následujícím roce vydává svou prvotinu „Mój pólski ludo…“. Po vzoru Jakuba Barta Ćišinského zavádí do lužickosrbského básnictví nové formy. Jeho lužickosrbské básně vycházejí knižně
v r. 1897 („Za dušu a wutrobu“ – Pro ducha i srdce). Rok na to vydává sbírku
60 německých básní „Freundesdank“. Později se věnuje příležitostnému náboženskému básnictví (R. Jenč napočítal v novinách a časopisech kolem stovky jeho zveřejněných textů). Kromě poezie vydal rozsáhlou povídku „Timotheus – obraz z dob ranného křesťanství“ (Budyšín 1899). Náklad 6 tisíc výtisků byl ve velmi krátké době rozebrán. Od r. 1885 byl členem Maćice Serbske.
Ve své době je znám jako nestranný znalec Lužických Srbů a tak je často zván na konference různými německými organizacemi. V roce 1906 ve Zhořelci kritizuje tehdejší národností politiku, což vyvolalo protest lužickosrbských patriotů.
V roce 1909 v Njeswačidłe pomáhá se založením spolku Jutrnica, jehož činnost pak podporuje.
Okolnosti jeho úmrtí obestírají nejasnosti.