Sborník básní účastníků varnsdorfské části Svátku lužickosrbské poezie. Kromě nich připomíná i tvorbu lužickosrbského výtvarníka a publicisty Měrćina Nowaka-Njechorńského a lidové básnířky Hanźi Budarjové (částečně i v lužickosrbském originále). Zastoupeno je deset autorů z Lužice a Čech. Antologie obsahuje i medailonky autorů a fotoreportáž z průběhu akce.

Obsah

Měrćin Nowak-Njechorński

            Ze Slepého do Wojerec

            Knot a sokoł / Krtek a sokol

Hańža Budarjowa

            *** (Swjedźeń wulcy žohnowany…) / *** (Slavili jsme v Łazu svátek…)

Lenka

            *** (Limit miluju proto…)

            Předlouhé rozmýšlení

            Moderní rozhodnutí

            V hospodě

            *** (před mým oknem…)

            Komparace

Alice Prajzentová

            *** (Líbal bys jí kolena…)

            *** (Osnabrücké mosty, tam…)

            *** (malé dětské…)

            *** (starostlivě…)

            *** (po Alexu rovně…)

            rodné město

Beno Budar

            Před narozením

            Moje náhoda

            Touha

            Most míru

            Mladý trpěj zimou

Dorothea Šołčina

            Bludička

            Strašné

            Čas beze stínu

Jitka N. Srbová

            *** (A v tomto věku je člověk již zcela hotov…)

            Září

            Místa vhodná k odstranění

            Projíždějící krajinou

            Vrstvy

            Měrana

Ivo Harák

            Den, který byl

            Po letech

            Analýza 7. (hradecká)

            O Lužici

            Tušení krajiny

            Nedělní odpůldne v Benátkách (nad Jizerou)

Benedikt Dyrlich

            Všednodenní poznání mladého básníka

            Vedlejší věc

            Malé básnické vyznání

            Odlišně

            Flamendrování

            Být poslední

(Milan Hrabal-Warnočanský)

            Místo doslovu

            Tma v Lužici III

            Byl jsem u toho, když se potkaly dvě duše

            Básníci na Titaniku

A ještě pár fotografií

Ediční poznámka

Ukázky

Měrćin Nowak-Njechorński

Krtek a sokol

(bajka)

V polích stála vysoká a krásná lípa a v jejích větvích si postavil hnízdo hrdý sokol. Hnízdil tam každý rok v míru a spokojenosti, o nic a o nikoho se nestaral, vychovával a vzdělával tam svoje mladé, naučil je létat a lovit myši a jiný neřád.

Pod lipou však bydlel malý černý krtek, který strašně rád do všeho ryl, neboť to měl v povaze. A ten krtek jednou povídá ptákovi na lípě: „Milý příteli, déle už nemůžu mlčet. Se smutkem a spravedlivým hněvem sleduju, že řádně nevychováváš svoje mláďata. Ani správně létat se u tebe nenaučí a vůbec jim leccos chybí k slušnému životu. Prosím, poslechni mě! Sám se postarám o výchovu a vzdělání tvých mláďat. Protože létání rozumím víc než ty, u mě se určitě naučí létat líp!“

Sokol se jen tak tak ubránil smíchu a v klidu odpověděl: „Milý bratře krtku! Jsem velmi poctěn tvým zájmem a nabídkou. Mám ale za to, že s výchovou mých dětí si nemusíš dělat starosti. A proto tě prosím, abys mi tuto práci bez obav i nadále ponechal!“

Krtka to strašně trápilo a zanedlouho se do sokola znovu pustil: „Poslyš, sokole, svědomí mě nutí, abych si s tebou vážně promluvil. Už nemůžu přihlížet, jak svoje mláďata kazíš. Neumí ani pořádně létat. Proto tě vyzývám, svěř mi je, abych je vychoval a naučil létat sám. A jestli neposlechneš, tu lípu, na které hnízdíš, vyvrátím a skácím, protože moje trpělivost už je u konce.“

Sokol se usmál, otočil se a krtku-koumákovi ukázal záda…

Alice Prajzentová

***

po Alexu rovně

pak zahnou doprava

jako v betonovém kotci

s betonovými miskami na vodu

a než se ohlédneš

není tu ani spadnuvší pouzdro na foťák

nasedneš do tramvaje

směr Ostberlin bitte

lahváč vtisklý do dlaně

zdánlivě a chvilkově

přebije tepání

žes někde něco ztratil

Benedikt Dyrlich

Flamendrování

Když černá tma

zapadne mezi vysoké domy

čert svítí zlodějovi co se tiše krade

až k oknu Za ním sedíš

ty čekajíc stále sama

na boží zázrak: ten se stane když do tebe

vstoupí onen darebák a vezme si

tvou tělesnou krásu Po šálku čaje

bez meškání zase jde

(A ty ještě něco máš?)