Povídka Notes od děčínského autora byla oceněna prvním místem v soutěži Literární Varnsdorf 2000. Pro autora v důchodovém věku to byl knižní debut. Drobná publikace byla vydána ke dni vyhlášení výsledků soutěže a setkání jejích účastníků 24. června 2000.

Ukázka

Feldvébl se obrátil znovu k Lucii. „Neboj, nic nestane ti. Co jsi dělala na trati? Ale pravdu!“

„Hledala jsem svůj notes. Ten, co máte tuhle v tašce.“ Lucie ukázala prstem na Oppeltovo mapové pouzdro. „Vypadl mi z okna, když jsem jela vlakem ze školy domů, prosím.“

„Ne furt prosim, prosim. Tady není škola.“ Vytáhl notes. „To je ten sešit? Notes?“

„Ano, prosím. Ano.“ Lucie se opravila, protože chtěla vojákovi vyhovět, zdálo se jí, že je na její straně.

„Co je tam napsáno?“ „Básně. Gedichten. Celkem dvanáct básniček. Von mir.“ Renner se díval na sešitek a Oppelt mu ho podal. Chvilku listoval. „D’schau her! Du bist eine Dichterin?“ Lucie se začervenala. Oheň v kamnech se rozhořel a komínová roura rudě žhnula. Oppelt pomohl Lucii ze zimníčku. V kanceláři zavládlo ticho.

Náhle ucítila, že starší voják ji chytil zezadu za obě ruce a zkroutil jí zápěstí. Vykřikla bolestí. Renner se k ní přiblížil a plochou dlaní ji uhodil do tváře. Zazmítala se, ale voják její ruce posunul vzhůru a Lucie tak strašnou bolest nikdy doposud nepocítila. Oppelt sevření zase trochu uvolnil a řekl, aby stála klidně. „Nekopat. Já střelím, když ty kopneš.“ Renner jí sáhl pod svetr. Dala se do pláče. Slzy jí stékaly po rozpálených tvářích a za krk. Cítila prsty vojáka přes spodní košili. Palci zkoumal pupence prsů a zajel až do zpoceného podpaždí. Vytáhl ruce a řekl: „Das ist ein Körperchen.“ „Rozkročit,“ poručil Oppelt a držel děvče dál za zápěstí. Rennerovy dlaně jely pod sukní až do rozkroku, ohmataly stehna v bavlněných punčochách a zadničku, schovanou ve flanelových nohavicích. „Ein mages Madel.“ (Hubendíra.) Urovnal děvčeti sukni k lýtkům a poplácal jí boky. Pak se podíval na feldvébla a olíznul si horní ret. Nenašel nic.

Andreas viděl mnohokrát tenhle svit v očích. Renner je vzrušený, myslí si, že je na frontě, že má na to právo. Žábu oddělá, co s ní, mohla by žalovat. Tělíčko by museli odklidit. Dítě je z nedaleka. U trati se najde kolo. Ředitel školy se obrátí na velitelství ve městě. Vojenská policie – mají zkušenosti. Porovnají hodinu hlášení s dobou, kdy nějaká teta zahlédla cyklistku na silnici. Směrnice vojenského soudu – Andreas si představil poprask mezi místními lidmi. Obyvatelstvo se musí za každou cenu udržet v klidu. Konec války – bože, jak dlouho může tato válka ještě trvat? Dva, tři měsíce.

„Nein! Lassen sie!“ Feldvébl odštěkl rozkaz a uvolnil Luciiny ruce. S tupou bolestí se dívala z jednoho na druhého.