Sborník dvanáctého ročníku varnsdorfské literární soutěže publikuje ukázky z prací 21 autorů. Obsahuje také medailonky autorů a výsledkovou listinu soutěže.

Obsah

Ohlédnutí úvodem

Olga Blechová: Vítejte!
Lenka Švecová: Těsně před obědem
Blanka Tauerová: Ztichlá noc
Karin Kušová: Domácí lhář
          Flek
          Bláznivý zloděj nohou
Monika Fischerová: Karavana
          Namotaný
Pavol Garan: Bylo nebylo
       Incident
       Hrušková
       Broskvová
Krzysztof Rejmer: Das rote Sefchen
Martin Koreček: Lsti
       Zmatek
       Jednou ráno
       Zbytek nebe
Zdeňka Pospíšilová: Listopad
       Mráz
       Svlékání
       Dceři
Pavlína Kollárová: Doma
       Špenát
       Prach
       Podzimní domov
Dana Floriánová: Ostrovní okouzlení
       Rhodos
       Santorini
       Kréta
       Lesbos
       Lefkada
       Ithaka
Jaroslav Vraj: Kyvadlením
       Z jižních per
       Po březích
       Pozdně vánoční
       Jarní
Tereza Kubalová: Skoč! Křídla roztáhneš cestou
Věra Schmidová: Takový normální den
Simona Petrů: V mlze navždy
Eliška Anna Kubičková: Svítání
Teodor Kravál: Den setkání velikánů
Vojtěch Mička: Zelená lupa
Karolína Smolková: Sníh
Bohumír Procházka: Cesta do Benátek
Bohumír Procházka: Zítra je nikdy (Karel)
Jan Kux: Válečné ozvěny
Výsledková listina Literárního Varnsdorfu 2016
Literární Varnsdorf 2016 v číslech a faktech
Autoři almanachu
Autorka ilustrací
Ediční poznámka

Ukázky

Jaroslav Vraj

Kyvadlením

ochraptěl a zívl podzim
neslyšnem si stlal
v pažích svíral strom jak vích, kde                        
v listech na krev děravých
vítr hodoval

z okapů a po úžlabí
ozvěnou tak zrezle zněl

ulámaným barvám zvukům
odbil čas
a do výtluků
kapky deště bubnují si
v rytmu vahadel

– – –

v tom sychravém separé Ti
(někde mezi druhou třetí)
o půlnovu
vždyť mě znáš

řeknu
jak mi víc a znovu
po slovech
i po souvětích
po čtvrťovém bití v krovech

zimomřivá scházíváš…


Karolína Smolková

Sníh

U postele ležela sekera. Nevím, co tam dělala, kdo ji tam dal, byla tam. Tam?
* * *
Zastavil se a sedl si. Znovu se rozhlédl kolem sebe, jako by mu to snad ještě mohlo pomoci. Jako by mu to ještě dávalo naději v jeho předlouhém čekání. Věděl, jak to dopadne, nebylo pochyb, odpověď již znal. Ten vzkaz.
                                        Letos nepřijdu.
                                        Ježíšek

Nejdřív si myslel, že to byly děti. Hledal za tím nějakou jejich kulišárnu, a brzy to pustil z hlavy. Netušil, jak moc se spletl. Jako by z něj tma tiše se rozpínající za okny vysávala sílu. Podíval se na hodiny, ale čas nevnímal. Dávno už se nesoustředil. Jenom se vrtěl na kuchyňské židli a myslel na onen podivný vzkaz. Postupně si vybavoval články z novin z poslední doby a otřásala jím hrůza. Nemohl už ani sníst kuřecí čínu s rýží z předchozího dne, kterou si předtím rozezleně ohřál k večeři, když se Markéta s dětmi pořád nevracela.
* * *
Když se vrátila domů, chovala se zvláštně. Jako by jej ani nezpozorovala. Věci jí padaly z rukou ve dne v noci zakrytých rukávy, s každým druhým krokem kopla do kusu nábytku, který jí zrovna stál v cestě, a zatímco z úst jí vycházela slova, jež od ní v životě neslyšel, po tvářích se jí koulely slzy jako hrachy. Seděl v kuchyni na židli a najednou měl strach.

…

(ukázka)