Sborník básní účastníků varnsdorfské části Svátku lužickosrbské poezie ve varnsdorfské knihovně. Od předešlých sborníků se liší tím, že jsou zařazeny i básně autorů, kteří – převážně kvůli onemocnění – ve Varnsdorfu nebyli. Celkem je zastoupeno 12 básníků z Lužice, Čech, Slovenska, Polska a Německa.

Svátek poezie byl v tomto roce věnován klasiku lužickosrbské literatury Handriji Zejlerovi. Jeho báseň W lěsu byla čtena a v tomto sborníku publikována v originále a v překladu do čtyř jazyků.

Básně cizojazyčných účastníků jsou tištěny v českém překladu. Antologie je opatřena medailonky autorů a fotografiemi z průběhu akce.

Z lužické srbštiny, polštiny, slovenštiny a němčiny překládal Milan Hrabal za jazykové spolupráce Milana Richtera, Waltera Bouchnera a Renáty Suchánkové; překlady Zejlerovy básně W lěsu pořídili Milan Hrabal, Bohdan Urbankowski, Dana Podracká a Peter Huckauf.

Obsah

Zdeňka Vajsová: Uvítání

Handrij Zejler: W lěsu / Im Wald / V lese / W lesie / V lese

Beno Budar: Pro malé národy

            Myši v měchu

            Mé oči

            Prožité

Monika Kochowa: Vlast

Dana Podracká: Výchova k vizionářství

            Urbankowski píše 35. rok Hlasy

Milan Richter: Po nás popel

            Ten který přežil

            Smrt si nás vyšívá

Marja Brězanowa: Dech jara

Janusz Wójcik: Oslík

            Lastura

Bohdan Urbankowski: Poslední plavba „Opty“

Peter Huckauf: Poznámka k Handriji Zejlerovi

            Antidimense

Milan Hrabal: Stále znovu

            Pusto je v domě

Benedikt Dyrlich: Poezie komůrky

            Příchod podzimu

            Rozpolcenost

Handrij Zejler: Serbska njewjesta / Nevěsta z Lužice

Václav Daněk: Píseň bez hranic

O autorech

Svátek lužickosrbské poezie ve Varnsdorfu

Poznámka na okraj

Vysvětlivky

Ediční poznámka

Svátek poezie obrazem

Ukázky

Handrij Zejler

V lese

Má slast

je hola zelená, můj les,

tam ozvěna

se chvěje v dřevinách,

když horna a zpěvy ji rozezní,

a hola pak z tišiny odpoví:

Trará!

Náš svět,

náš celý velký svět, ten svět

je naše jizba,

náš dům a hospoda,

vítr fičí, když cestou si zpíváme,

les zvučí v údolí i výšině:

Hola!

Benedikt Dyrlich

Poezie komůrky

Oba nás zavřeli do malé komůrky, ztemnělé

a prázdné. Ta králíkárna měla okénko k nebi,

jímž nás obsluhoval dozorce

tím nejnutnějším. Ven vedly čtvery

zamčené dveře.

Stále jsme měli půst. A každé Velikonoce jsme

doufali, že nám dovolí

překročit práh.

Čas plynul a my ztratili bezpočtu let

života. Z vězení nás nepustili dokonce

ani po podzimním převratu, kdy pár povstalců

vybojovalo vymoženosti nové svobody

i pro Lužické Srby.

V jedné z těch převratných nocí kdosi položil

na podlahu cely klíč, přímo před

tvůj obličej. Zkusili jsme odemknout

dveře, což se nám s několika dalšími podařilo.

Když jsme dveře otevřeli, zjistili jsme

pravdu:

Svoboda byla jen další komůrka, sice už ne tak tmavá

jako ta první, ale znovu malá a

dovnitř i ven vedlo osmero zamčených dveří.

Okénko tam už nebylo. Nahradila je spousta lampiček,

které visely na stropě a na stěnách

a osvětlovaly celou místnost. Místo dozorce

nás v nové cele obsluhoval

automat.