Poetický kód 200-20-2 (1998)

Svátek lužickosrbské poezie, Varnsdorf 1998

Vybral, sestavil a přeložil Milan Hrabal, který také napsal úvod, ediční poznámku a medailonky autorů.
Spolupráce na překladech: z hornolužické srbštiny František Vydra a Vlaďka Šatavová, z němčiny Walter Bouchner. Verše A. Mickiewicze přeložil Erich Sojka. Frontispis Peter Huckauf.

Sazba, grafická úprava a obálka Milan Hrabal. K tisku připravil Martin Havlíček.

Varnsdorf, Městská knihovna Varnsdorf 1998

[32] s. Náklad 500 výt.

Tisk TRIO Varnsdorf

Vydáno s podporou Obce spisovatelů Praha a města Varnsdorf
ISBN: 80-902437-1-1
Cena: 20 Kč

Sborník básní účastníků varnsdorfské části Svátku lužickosrbské poezie (12.7.1998 ve varnsdorfské knihovně).

Svátek lužickosrbské poezie se v Lužici koná od roku 1978. Od roku 1997 se jeden z jeho pořadů koná i za hranicemi Lužice, a to právě v naší knihovně. Tento svazek zahájil řadu publikací, které představují tvorbu zúčastněných autorů. Čísla v jeho názvu znamenají 200. výročí narození A. Mickiewicze, 20. ročník Svátku lužickosrbské poezie a jeho 2. výjezd za hranice Lužice do Čech. Zastoupeno je v něm 14 básníků z Lužice, Čech, Německa, Polska a Slovenska.

Obsah

Úvodem

Adam Mickiewicz: Pan Tadeáš

Beno Budar: Náš kousek země

Lubina Šenec: Návrat

Lubina Šenec: *** (Starci…)

Lubina Šenec: *** (Pták Bezbožnost…)

Marko Dyrlich: Slunce do ciziny

Marko Dyrlich: *** (Škola kostel vlast…)

Měrana Cušcyna: *** (nejde rychleji…)

Měrana Cušcyna: *** (kreslíš…)

Měrana Cušcyna: *** (jako na apríla…)

Boleslaw Lubosz: Lěda

Peter Huckauf: Zaosie

Jana Soukupová: Metamorfózy

Michal Chuda: Sluneční hodiny

Andreas Hennig: Slunce pramen růže a ty

Bohdan Urbankowski: *** (Štědrý večer milenců…)

Marja Brězanowa: Pestrá kytice

Benedikt Dyrlich: Převrat

Benedikt Dyrlich: Předstíraný pohřeb

Benedikt Dyrlich: Strach

Milan Hrabal: Budyšín – cesta vzhůru

O autorech

Ediční poznámka

Ukázka

Beno Budar: Náš kousek země

Nejsme otužilí
jako Eskymáci.
Nejsme krásně opálení
jako Afričani.
Nemáme světovou řeč
jako Angličani.
Nejsme bohatí na ropu
jako Kuvajťani.
Nemáme vysoké hory
jako Rakušani…

A přece máme nádherný
kousek země
a v ní své kořeny.
Tady je náš dům,
útočiště i skrýš,
tady nám roste chléb,
tady je hrob našich dědů.
Tady máme svou
prastarou řeč
a v ní naše písně,
nábožné i veselé.
Tady máme své předky,
kteří nás sledují…

Jsme tak malá rodinka,
že jsme za celé tisíciletí
nebyli příčinou
ani jediné války!

Ale jsme opravdu
úplně bez hříchů
když klesá voda
z našeho zdroje?