Sborník vzešel z literárních soutěží, které navazovaly na přednášky o Lužických Srbech ve školách na severu Čech a v Lužici. Obsahuje dvacet žákovských prací, z toho třináct v češtině, čtyři v lužické srbštině a tři v němčině. O ilustrační doprovod se postarali žáci základní školy v Jiříkově.

Později následovaly ještě dva podobné sborníky prací z 2. a 3. regionálního kola soutěží: Jak to bylo? a Vyprávěnky o Lužici.

Obsah

Lužičtí Srbové známí i neznámí

Sandra Hilbschmanová: Dráček Minidráček

Simona Kubínová: Lužické mytické postavy

Tereza Hamplová: Úplně první setkání

Magdalena Krausová: Narodila jsem se v Lužici

Natálie Bočková: Lužičtí Srbové známí i neznámí

Jan Beneš: Lužičtí Srbové – boj o existenci

Daniel Burda: Zlý úděl Drahomíry ze Stodor

Jiří Kašpar: O Servovi

Kateřina Wenischová: Příběh z Lužice aneb jedna slovní hříčka

Kolektivní práce žáků ZŠ Jiříkov: Vodník

Warnočicy – čěske wokno do Łužicy  / Varnsdorf – das tschechische Fenster zur Lausitz

Sophia Wirthec: Žiwjenje w Čěskej?

Julian Bulang: Zhubjeny hród pola Warnoćic

Franciska Bulankec: Skoču abo njeskoču?

Marian Ratajczak: Alien we Warnoćicach

Annalena Illigen: Begegnung mit Schülern aus Jablonec

Max Hubatsch: Varnsdorf, das „tschechische Fenster zur Lausitz“

Franz Bundschuh: Meine Erfahrungen mit dem tschechischen Nachbarland

Výsledky 1. regionálního kola – jaro 2011 – Česká republika…

Ediční poznámka

Poděkování

Ukázka

Jiří Kašpar

O Servovi

Snad každý zná praotce Čecha a jeho mladšího bratra Lecha, který se se svou družinou oddělil od kmene Čechů, usadil se v Kouřimi a později odešel na území Polska, kde založil města Hnězdno a Krakov. Nikdo však neví, že ve skutečnosti byli tři bratři – již zmínění Čech a Lech a nejmladší Serv, avšak o tom prameny mlčí. Pojďme tedy společně nahlédnout do jeho života.

Za Tatrami, při řece Visle, se rozkládala charvátská země – první vlast slovanská. Žily zde různé kmeny a rody, a tak se stalo, že se mezi nimi strhly krvavé boje. V tomto čase se rozhodli tři bratři z mocného rodu – Čech, Lech a Serv, že opustí svou vlast a najdou si novou zemi, kde by mohli žít v poklidu. Svolali svůj lid, obětovali bohům a vydali se do neznámých končin. Přešli hory, prošli hlubokými lesy, přebrodili Odru a Labe, až došli do divoké krajiny u řeky Vltavy. Nechtělo se již dále lidu jít, a tak ukázal Čech na horu v dáli, jež je nazývaná Řípem.

Došli na úpatí hory a usadili se zde. Po památném projevu praotce Čecha nazvali tuto zemi zaslíbenou Čechami. Tak zde lid žil, stavěl nové osady, obdělával půdu, pásl dobytek i množil se.

Uplynulo několik let i rozhodl se Lech, že se svou čeledí odejde dále na východ. Nechtěli ho jeho bratři pustit, ale nakonec se přátelsky rozloučili. Po třech dnech putování došel Lech na návrší, odkud dal svým bratrům kouřové znamení, že se v těchto místech usadil. Na památku tohoto činu pojmenovali osadu Kouřim.

Ale vraťme se k samotnému Servovi. Uplynul rok po odchodu Lecha i rozhodl se Serv osamostatnit a pokračovat na sever. Rozloučil se se svým bratrem Čechem a vydal se se svou čeledí do severních krajin. Přebrodili řeky, přešli hory, až se octli v krajině u řeky Sprévy. Rozhodli se zde zůstat. Serv založil osadu, která je nyní městem Budyšínem, a ujal se vlády. Jelikož je půda v tomto kraji úrodná, mýtili a žďářili zdejší obyvatelé lesy, které přeměňovali na zemědělskou půdu. Lid se věnoval zemědělské činnosti, především pak chovu dobytka, ale jelikož ho napadali v noci vlci a jiná divoká zvířata, museli svůj dobytek strážit.

Proteklo mnoho vody řekou Sprévou od té doby, kdy přišli Slované do těchto končin. Jejich počet se zvýšil natolik, že několik rodů odešlo dále na sever až na ostrov Rujana nebo na východ až za řeku Labe. I stalo se jednoho dne, že zemřel poslední z bratrů, moudrý a vážený vévoda Serv. Oplakával ho lid mnoho. Na jeho počest začali rodiče svým synům dávat jméno Serv, a tak se stalo, že Serv se jmenoval pomalu každý druhý muž. Nakonec se tedy stalo, že obyvatelé okolních zemí začali národ žijící v těchto končinách nazývat Servy. Stejný název se přenesl i na strážce dobytka, jelikož této činnosti se většina Slovanů žijících v této oblasti věnovala. Postupným přetvořením názvu Servové vzniklo dnešní označení Srbové, a jelikož žijí v oblasti Lužice, říká se jim přesněji Lužičtí Srbové.

Za mnohá staletí a vlivem germanizace většina kmenů Polabských Slovanů, která žila na území dnešního Německa, zmizela. Jediný slovanský národ, který si uchovává svou kulturu a tradice, jsou právě Lužičtí Srbové, jež do těchto končin přivedl nejmladší ze tří bratrů – Serv.