Sborník básní účastníků varnsdorfské části Svátku lužickosrbské poezie. Úvodní části sborníku jsou věnovány klasikům lužickosrbské literatury Mině Witkojc a Antonu Nawkovi (vždy jedna z jejich básní je tištěna též v lužickosrbském originále). V knížce jsou netradičně umístěny i dvě prózy – vzpomínka M. Młynkové na Minu Witkojc a autobiografická povídka A. Nawky.

Ve sborníku je zastoupeno celkem sedm současných autorů z Lužice, Čech, Německa, Polska, Ruska a Kazachstánu. Jeho součástí jsou medailonky autorů a fotomozaika z průběhu akce.

Obsah

Mina Witkojc: Źeń w pytach spi  / Den v poutech spí

            Zakletí

            Za oknem

Marja Młynkowa: Léto staré paní

Anton Nawka: Dítě z Osvětimi

            „Arbeitsdank“

            Psyk / Psík

            Smát se smíte

            Zděděný mlýn

Kajrat Bakbergenov: Návrat

            Ukolébavka

Vjačeslav Karpenko: Triolety

Emilia Deutsch: Cynik

            Cestovatel

Miroslava Kubešová: Nad nebem

            Větrolamy

            Čtvrté zastavení

Maksymilian M. Nawka: moje bali

Peter Huckauf: průvodci

            březen

Medailonky autorů sborníku

Fotomozaika ze 17. Svátku lužickosrbské poezie ve Varnsdorfu 2013

Ediční poznámka  

Ukázky

Mina Witkojc

Den v poutech spí

Den v poutech spí. Noc dýchá tajemná.

Sametový zpěv ticha ozývá se.

Mlha se rozpouští. Vlast jiná, vzdálená

teď z výšin nedostupných volá zase.

Setřásla duše v mžiku zemskou tíž

a v roztoužení k nebi dívala se,

paprsek světla odtud zhlédla — již

jí rodná zemská hrouda cizí zdá se.

Jdi z cesty, světe, duše člověka

když jako moucha ve tvé síti hasne,

jež tmou nám hvězdy, slunce povléká!

Za pouští, přes niž není cesty časné,

tam v samotě, jež zdá se bezvěká,

tisícem jisker plane světlo jasné…

Anton Nawka

Psík / Pes

„Někdo jde! Náš pejsek štěká,“

říká bábi a už čeká.

Nepřišel však nikdo, a pes pořád štěká.

Vyjdu ven, a: naše dcerka

u vrátek se s někým tulí — už je velká.

Pes je žárlivý — a proto štěká…

Kajrat Bakbergenov

Návrat

Docela obyčejný příběh…

Mořská vlna bije o přístav.

Žena běží,

běží podél moře.

Muž vesluje

při břehu.

Neslibuje návrat,

odplouvá zády k dálkám…

Má strach obrátit se k budoucnosti?

Je mu líto vzdát se minulosti?

Jako stín se nad břehem

vznáší ruka…

Příliš rychle se moře rozrůstá

a odsouvá pobřeží.

Docela obyčejný příběh —

žena dívající se vpřed,

muž odplouvající zády k moři —

zády se také vrátí domů…