Próza Michaely Bartošové-Janečkové byla oceněna prvním místem v soutěži Literární Varnsdorf 2004. Ironické a jazykově svěží prozaické postřehy ze školního prostředí. Jedná se o část rozsáhlejšího textu. Drobná publikace byla vydána ke dni vyhlášení výsledků soutěže a setkání jejích účastníků 19. června 2004.

Ukázka

Modli se a pracuj

Klára si zapálila proklatě dlouhou spartu, natáhla hezké nohy na hnusný pracovní stůl a vychutnávala si ten kontrast. Po čtyřech hodinách dokončila opravu dvaašedesáti kontrolních slohových prací – z toho jich 38 protrhla, 2 zmuchlala a na jednu napsala s upřímným přesvědčením HOVNO!, poněvadž stupnice od jedné do pěti se jí nezdála pro tento případ zcela výstižná. Tento exces se poté, co ji opustil počáteční zápal, snažila neuměle odstranit maďarským opravným lakem s nadějným označením Javitofolyadék, leč inkriminovaný výraz byl stále čitelný, ne-li ještě nápadnější. Po několika bláhových nápadech (sežrat práci? pomazat ji skutečným exkrementem?) se Klára rozhodla dát si pauzu. I ženy koneckonců mívají své dny. Nalomeně se táhla přes dvě patra do vedlejšího pavilonu, kde hřadoval stařičký kafomat. Zvolila číslo 39, přidělené kávě hořké, temné a bezvýchodné jako tůň. Automat, pamatující dle všeho France Josefa, přičinlivě dodal nápoj, leč na kelímek již jeho entuziasmus nestačil. Klára sofistikovaně sledovala břečku tekoucí jí k nohám. Víc drobných neměla. A jiných peněz taky ne. Během zpáteční cesty se o sobě namátkou dozvěděla, že je kráva, kočka, správná, hnusná, ujetá a trapná. Potěšilo ji, že je tak mnohotvárná bytost. Před kabinetem narazila na třetího zástupce pro pedagogické záležitosti Rubešovou. Kláře bleskla hlavou dětinská představa, jak před sebe vztahuje ruku s krucifixem a Rubešová se s řevem a světelnými efekty propadá do země, pravděpodobně by to nefungovalo, ale na druhou stranu to ze sboru ještě nikdy nikdo nezkusil. Rubešová se usmála jako krokodýl před tučným obědem a poručila: Všechnu čočku a popel do svítání přebereš, jinak si mě nežádej! Ech? pravila Klára. Paní kolegyně, od září jste neodevzdala tu kontrolu kontroly seznamu, nevyvěsila jste termíny vašich konzultačních hodin a ve vaší kmenové třídě někdo během vyučování přeřízl pilou lavici. Nejsem s vaší prací spokojena. A tuhle jste končila hodinu o dvě minuty dříve, což je skutečně neodpustitelné. Máte k tomu co dodat? dotázala se tónem prokurátora Urválka. Klárinka měla chuť poznamenat, že kontrola kontroly je píčovina a jeden ze cviků poslušnosti, hojně zadávaných vedením školy, aby bylo možno zjistit a poměřit loajalitu zaměstnanců, konzultace ještě nikdy žádný ze sportovců nevyužil (ale vyvěsit je nakonec může), lavice je vadná už šestou sezónu, nicméně teprve teď si této skutečnosti všiml školník, poté, co se o ni v opilosti opřel, a co se dochvilnosti týče – i paní Rubešová, kvůli své závislosti na nikotinu, začíná výuku s dobrou pětiminutovou sekyrou a končí tak sedm minutek před zazvoněním, aby nebyl v kuřárně nával. Vidím, že nemáte, co říci. Očekávám, že všechny resty dáte do pořádku. A nezapomeňte, co peklo schvátí, to už nikdy nenavrátí. Grrr, odpověděla uctivě Klára.