Svátek lužickosrbské poezie, Varnsdorf 17. července 1999
Vybral, sestavil a přeložil Milan Hrabal, který také napsal ediční poznámku a medailonky autorů.
Spolupráce na překladech - do češtiny: z hornolužické srbštiny Božena Pawlikec a Vladimíra Šatavová, z němčiny Božena Pawlikec; do slovenštiny: Peter Čačko; do němčiny: Jěwa-Marja Čornakec. Ilustrace Maťa H. Fotografie Petr Zápotocký ml., Maćij Bulank, archiv ZSW Budyšin.
Sazba, grafická úprava a obálka Milan Hrabal.
Varnsdorf, Městská knihovna Varnsdorf 1999
37 s. Náklad 500 výt.
Tisk a grafické zpracování TRIO Varnsdorf
Vydáno s podporou Obce spisovatelů Praha a města Varnsdorf
ISBN 80-902437-6-2 (brož.)
Cena: …..... Kč
Sborník básní účastníků varnsdorfské části Svátku lužickosrbské poezie 17.7.1999 ve varnsdorfské knihovně.
Svátek poezie byl v tomto roce věnován jubilujícímu lužickosrbskému klasikovi Jakubu Lorenci-Zalěskému, proto byla jedna z jeho básní čtena a v tomto sborníku publikována v originále a v překladu do čtyř jazyků. V další části jsou české překlady básní účastníků setkání, jejich medailonky a fotoreportáž z průběhu akce. Zastoupeno je celkem deset autorů z Lužice, Čech, Německa, Polska, Slovenska a Egypta.
Obsah
Jaroslav Tomášek: Vážení přátelé poezie
Antonín Jelínek: Setkání současných básníků
Jakub Lorenc-Zalěski [jeho medailon]
Jakub Lorenc-Zalěski: Mi zrudno bě a styskno tak
traurig war ich mir war so bang
Smutno i žiaľne mi je tak
Tak mi smutno i tęskno tak
Bylo mi smutno, teskno tak
Borbora Mikławškowa: Pokrytec
Marja Brězanowa: Časy se mění
Marian Szałecki: Důvody kamene
Mariam Abdel Al: Chvíle
Napíšu slovo
Peter Huckauf: list ze stromu poznání
Andreas Hennig: vyprávění o zemi aspamu
Dana Podracká: Portréty
Bohdan Urbankowski: Okna básníka
Benedikt Dyrlich: O jednom zjevení
Měrana Cušcyna: Zalěski
comy
Milan Hrabal: Červen
Jakub Lorenc-Zalěski: Naše dny
O autorech
Poznámka vydavatele
Fotoalbum
Ukázka
Benedikt Dyrlich
O jednom zjevení
(na motiv Ostrova zapomenutých J. Lorence-Zalěského)
Chtěli jsme zase vdechovat medovou vůni
lehli jsme si do trávy pod koruny lípy
a příjemně si hráli daleko od hluku
Zdálo se že slunce se chichotá
To někdo jiný
se vleče na bájný vrch Mnišonc
bosý jako poutník
s houslemi vpodpaží na zádech
velký modrý měch naplněný po okraj
Zavolal jsem: Co tam neseš!
Vina váží víc než mé skutky přestože
lidé spí klidně dál ...
odpověděl muž a klesl
pod těžkým břemenem
Leží zhroucený:
Vykašli se na toho kazatele morálky řeklas
Já vzal alespoň ty fidle
Ztratili jsme se zpátky pod věže
tisíciletého města a zatápíme v kamnech
tou skříňkou se strunami kterou jsem rozštípal